Nehmotné památky UNESCO

• flymeto
• 21. září 2018

Dobrá zpráva pro všechny, kdo neradi stojí fronty na památky. Jóga, belgická pivní kultura, palestinské vypravěčství, řecké perníkářství nebo lidový tanec Slovácký verbuňk a oslavy smrti v Mexiku, to všechno jsou oficiální památky UNESCO. Seznam takzvaného nehmotného dědictví (List of the Intangible Cultural Heritage of Humanity) zahrnuje stovky tradic, řemesel a jídel a je pěkně dlouhý. Tyhle tradice jsou jen malou ochutnávkou dědictví, které skutečně můžete zažít a odvést si ho s sebou z cest domu.

Tradiční látky ostrova Taquile, Peru

Pestrobarevné peruánské látky jednou za čas opanují titulní stránky cestovatelských časopisů a fotografické soutěže. Tradice, kterou si místní uchovali od dob Inků je v mnoha vesnicích živá a věnují se jí jak ženy, tak muži. Ze všech míst v peruánských Andách se ale na seznam dostala právě vesnička Taquile. V téhle dlouho naprosto izolované vesnici na břehu jezera Titicaca předou a pletou téměř všichni bez rozdílu věku. Najdete tu i školu zaměřenou na výuku tradičních vzorů a metod tkaní. A samozřejmě i na výrobu suvenýrů pro turisty, kteří si pak z Peru odvážejí chullos – čepice s ochrannými klapkami na uši, nebo široké opasky se zemědělským kalendářem, které dodnes fascinují antropology.

Tango, Argentina, Uruguay

Argentinská i uruguayská tradice vzešla z chudinských čtvrtí a ze směsice evropských imigrantů a otroků přivezených z Afriky. Tango není jen tanec. Je projevem pospolitosti vášnivé komunity tanečníků, choreografů, hudebníků, umělců a učitelů. Tango je dnes jako doma v různých částech světa, své kořeny ale nezapře. A není to jediný populární tanec zapsaný na seznamu UNESCO. Najdete na něm ještě například španělské flamenco, brazilské fandango, dominikánské merengue nebo kubánskou rumbu. Salsa se na něj na druhou stranu jako směsice těchto tanečních stylů nedostala.

Výroba hedvábí a pěstování bourců, Čína

Pěstování bourcových larev a výroba hedvábí prorůstá historií měst Zhejiang a Jiangsu nedaleko Šanghaje a nezměnily na tom nic ani kulturní revoluce a všechny politické bouře, které si Čína vytrpěla. Tradice tvoří uzavřený koloběh, kdy se odpadem z chovu bourců živí ryby v místních rybnících, blátem z jejich dna se hnojí morušové stromy, na kterých se krmí bourci a ti zas zajišťují potravu rybám a kruh se uzavírá. Na začátku lunárního roku si pěstitelé bourců zvou místní umělce, kteří svou ódou na bohyni hedvábných červů mají zajistit vysoké výnosy. V dubnu se pak místní ženy v rámci tradičního festivalu zdobí květinami z hedvábí nebo papíru a nabízejí turistům možnost vyzkoušet si sběr bourců.

Pro zajímavost. V souvislosti s hedvábím UNESCO eviduje ještě jednu zajímavou tradici – Kelaghayi, tkaní hedvábných šátků, kterými si ženy v Ázerbájdžánu zakrývají vlasy.

Lidské věže v Tarragoně, Španělsko

Početné týmy a jejich menší či větší lidské věže (castells) lze vidět při různých slavnostech všude po Katalánsku. Víc jak 200 let stará tradice stále táhne. Na čem opravdu záleží, je ale jen vítězství v soutěži Concurs de Castells, která se každé dva roky koná v přístavu Tarragona. Z hemžení davu postupně obezřetně patro po patru vyrůstají lidské věže, na jejichž vrcholu nesmí chybět zhruba 12leté dítě. Cílem je vztyčit a pak zase rozložit největší a do struktury nejpozoruhodnější věž, aniž by se v procesu stavby zhroutila. To se samo sebou běžně děje. Překvapivé ovšem je, že při stavění castells dochází ke zraněním mnohem méně, než byste čekali. Příští klání vychází na rok 2018, ale Tarragona stojí za návštěvu i mimo čas konání soutěže. Samo město je zapsané taky na seznamu hmotného dědictví UNESCO díky architektonickému bohatství, které se tu dochovalo z dob středověku i vlády Římanů.  

Sokolnictví

Spojené arabské emiráty, Rakousko, Belgie, Česká republika, Francie, Německo, Maďarsko, Itálie, Kazachstán, Jižní Korea, Mongolsko, Maroko, Pákistán, Portugalsko, Katar, Saudská Arábie, Španělsko, Sýrie

I Česká republika přispívá nejednou zajímavou tradicí a řemeslem. Vedle výroby piva nebo loutek a Jízdy králů je to možná překvapivě sokolnictví. V tomhle ohledu je u něj na seznamu uvedena s celou řadou dalších zemí. Sokolnictví je, zdá se, oblíbená kratochvíle bez ohledu na geografickou polohu. Jen dravci z Blízkého východu si nicméně mohou dopřát let první třídou. Sokolnictví je v této oblasti záležitostí statusu. Bohatí majitelé výstavních kusů si proto zvykli brát své okřídlené miláčky všude s sebou a pro aerolinky jako Qatar, Emirates, Etihad nebo Royal Jordanian Airlines není problém usadit sokola v letadle vedle vás. A to bez klece.      

Loutkové divadlo Wayang, Indonésie

Indonéské loutkařství má své kořeny hlavně na Jávě a Bali. Loutky i představení jsou propracované a za doprovodu hudby vyprávějí silné příběhy, často s morálním poučením a prvky vypůjčenými z mytologie. Wayang nemá jen jednu formu. Liší se provedením loutek, které mohou být plastické a krásně malované nebo naopak ploché a vyřezávané, aby jimi při stínovém divadlu procházelo světlo na správných místech. Tradice se v Indonésii předává ústně a očekává se, že loutkář bude znát bezpočet příběhů a písní zpaměti. S příchodem videa, televize a karaoke do sebe divadlo začíná nasávat moderní prvky, které mohou i nemusejí být ku prospěchu věci. Velmi záleží na podání příběhu ze strany loutkáře.   

Rituál přemlouvání velbloudů, Mongolsko

Rituál přemlouvání velbloudů je velmi stará technika, kterou si mongolští pastevci předávali po generace a která má za cíl přemluvit velbloudí samici, aby přijala své novorozené mládě nebo se ujala cizího osiřelého. Pastevec-přemlouvač přiváže mládě blízko k samici a poté ji zpěvem, hrou na hudební nástroj a propracovanými gesty rukou přesvědčí a vytvoří mezi zvířaty pouto. Zní to možná legračně, ale zkušení přemlouvači prý opravdu dokáží změnou tóniny nebo rytmu velbloudí samici uklidnit a slaví úspěchy. Tradice se ovšem mezi pastevci začíná ztrácet. Mladší generace se na zimu častěji stěhují do měst, k přepravě používají motorky a na soužití s velbloudy už nejsou závislé.

Výroba kravských zvonců, Portugalsko

Ačkoli Portugalsko není jediná země, kde z rozlehlých pastvin uslyšíte idylické cinkání zvonů, region Alentejo se stal synonymem pro řemeslo, které je staré přes dva tisíce let, a přesto nadšeně předávané dalším a dalším generacím. Výroba zvonců vyžaduje preciznost a znalost starých technik, většina mistrů na slovo vzatých žije právě v oblasti Alenteja, kde mají své rodinné manufaktury. Zavěšování těžkých zvonců na krky krav má i své odpůrce a z portugalských a švýcarských pastvin za poslední roky trochu vymizelo. Jejich osobitá melodičnost, díky které se taky dostaly na seznam dědictví, doprovází totiž překvapivě velká hlasitost, která všem lokálním obyvatelům nemusí být po chuti.

Kimči, Severní Korea

Tradiční výroba a recepty na tuhle pikantní kvašenou dobrotu jsou připisované Severní Korei. Pravé “domácí” kimči ale stejně tak ochutnáte i v té jižní a vlastně kdekoli na světě. Lidé, kteří za války v 50. letech a po ní Koreu opustili, si své rodinné recepty odvezli s sebou. Recepty se liší podle regionů a jsou přísně střeženým tajemstvím, které obvykle nevěsta převezme od nové tchyně. Příprava kimči je komunitní záležitost a probíhá v průběhu celého roku. Na jaře se kupují krevety a mořské plody, které se pak nakládají do slaného nálevu. V létě se suší a drtí na prášek červené papriky. Nejvíc práce je na podzim, kdy se celá komunita sejde, krájí se hromady zeleniny, které se pak s ostatními surovinami nechají kvasit. Kimči se musí vyrobit tolik, aby každá rodina měla zajištěnou dávku vitamínů na celou zimu.

Arganový olej, Maroko

Pěstování a výroba arganového oleje jsou koncentrované do oblasti jihozápadního Maroka. Jinde totiž tyhle stromy ani nerostou. Zdejší muži a ženy se od malička učí stromy kultivovat, plody sklízet a získat z nich každou kapku oleje. Arganový olej je součástí kuchyně místních lidí a tajnou fintou na mladistvou pleť a lesklé vlasy zdejších žen. Celosvětová obliba oleje zvedla poptávku a zajistila tak, že řemeslo jako takové přežije, i když do jeho procesů začínají přibývat moderní technologie. Arganový olej byste si nicméně z Maroka jako suvenýr odvést měli.